Banda tohoto jména mělo doslova a do písmene raketový start, neboť se pyšnila přízviskem all-star. Popravdě, jejich Chapter One bylo lehce nadprůměrným hevíkovým zářezem, sice s hvězdnou soupiskou (připomeňme Mika Terranu a Chrise Cafferyho), ale i když bábě přiděláte trysky, Grippen z ní není. Druhé kapitole jsem se pro jistotu vyhnul a tak zakopávám až o třetí.

Z hvězdného tělesa se stal čistě německý kvartet velice schopných muzikantů, doplněných o hostujícího klávesáka Dona Aireyho (ex-OZZY OSBOURNE) a zdá se, že METALIU řidší hvězdné nebe jde jenom k duhu. Úvodní blok skladeb však nečrtá kontury ničeho monstrózního, spíše se jedná o pěkně řídký odvar s podivným chuťovým ocasem. Všechno započíná patřičně heroické intro s patetickým ženským recitálem a maršovým podbarvením, které následně přeroste v titulní flák Revenge Of Tizona. Nebudeme si nic namlouvat. Když si odmyslíte excelentní sound, který disponuje absolutní vyvážeností a plasticitou, zbývá už jenom prapodivně křečovitý hevíkový riff bez hlavy a paty, plus refrén-hermafrodit, odzpívaný na hranici výškových možností jinak suverénního Henninga Basseho. Entreé do dalšího fláku In The Name Of Blood obstarává mrmlající basa a mocné klávesové hradby, zkrátka Kiss Of Judas verze 1200. To jste jim pane Tolkki neměl dělat, oni by na to určitě časem přišli také... Skladba samotná je velice slušně nakopnutá, vydařil se refrén s křiklavými sbory, které imitují „vorióry“ MANOWAR. No, kdož jsi bez viny... Znáte to, ne? Votana Votanoviče by dozajista potěšil svěží výplach Rasputin, ukrytý pod číslem tři. Divé výjezdy kytar, vícehlasné bridge a konečně pořádně chytlavý popěvek v refrénu, jen očekávaný rusofilní motiv nepřichází. Stoupající úroveň Hero Nation potvrzuje úsečný flák Odin´s Realm s pořádně ostrými záseky kytar a zvonivým klapkostrojem. Refrén chytře propojuje vláčnější náběh s pádnějším frázováním. Pic kozu do vazu.

Accused To Be A Witch rovná se drsný vypalovák ve středním tempu s refrénovým echem Basse – řvoucí sbor. Byli jsme před ním, budeme i po něm. Zato první dynamit v trenkách – Throne In The Sky. To je nadržený speed metalový samec, který chytne a nepustí. Není to žádná věda, prostě dva kopáky, proklatě rychlý riff a vykřičené sbory. Stejné říjení přivodí speedařům následující hymnus Odyssey, který disponuje skvělým kytarovým motivem a velice ponurými chóry. Sošná potemnělá pecka! Fate Conqured Power a na scéně konečně i nepostradatelné hammondky. Kvalitní hopsačka, ale úroveň klesá. Balada Infinite love je velice zdařilým zhudebněním shakespearovského tématu „dvé milenců veronských“. Chytlavý a něžný duet kontra ponuré, perkusemi zamračené spodky. Cajdák s vlastním ksichtem! A Hero Nation zakončujeme hymnou, zovoucí se Hero Nation. Jak prozaické! Heroické sbory, čertovsky chytlavá melodie, kvalitní zpěvný refrén na rozloučenou. A aby nikdo nemohl mrmlat, tak navrch dostáváme ještě utajený bonus Heart Of The Tyger, což je kytarová verze klavírního opusu na počest jakéhosi gloriózního boxerského šampióna. Kvalitní, nadupaný, klavírem a fanfárami ověšený, hard rockový kus, říkající si o místo v nějakém hollywoodském „boxing-movie“.

Tak vida, pak že patos a klišé musí být jenom pro zlost. Stačí instrumentálně nadaní kovkopové, trocha ocelových polibků můz a máme kvalitní Metaliánský počin, který libě zavoní všem fandům kovové tíže a proklatě rychlé melodiky.

P.S. Pokud ve Vás název alba budí podezření, že se jedná o anální sondu bohatého strýčka Sama a jeho neohrožených robat, buďte bez obav. Název se úzce dotýká textů, které pojednávají o mytických a bájných hrdinech. Takže žádní NYhasiči a NYpolicajti...